Obec je pouze tak bohatá, jak aktivní má občany

Daně podnikajících živnostníků a podniků, kteří mají sídlo své firmy v obci nevyjímaje.  S těmi pak může hospodařit pro blaho všech zdejších obyvatel. Problém je však v tom, když tu lidé bydlí, ale nejsou zde trvale hlášeni nebo sídlo firmy není registrováno v obci. Za tyto obec nezíská ani korunu. Prostě zde bydlí, užívají si, využívají všechny služby obce, ale nic obci nepřináší. Pak to má taková obec těžké. Ano, lidé by chtěli krásné povrchy silnic, opravené chodníky, perfektní veřejné osvětlení, vyřešenou vodu, kanalizaci, bezpečnost v obci, prostory pro kulturu, sport, plno akcí, které se pro jejich zábavu pořádají atd… Ale kde na to brát, když na všechny tyto výdobytky civilizace do společného přispívá jen část obyvatel? No prostě musíme žít jen tak, na co reálně máme. K cílům se dostáváme pomaleji, ale to neznamená, že bychom neměli plán, jak k nim dospět.

V Černíkách jsme prostě zvyklí být trpěliví. Elektrifikace osady byla ukončena až ke konci sedmdesátých let minulého století, kanalizace díky laxnosti bývalého vedení obce je vyřešena septiky u každého domu, stejně tak musí mít každý dům svoji vlastní studnu. Horší je tu i signál mobilních operátorů nebo přístup k internetu. Ale nám se tu i přes to líbí.

Najdou se zde kritici, kteří doma jen sedí a jediné co umí, je kritizovat.  Nějak si někteří lidé zvykli nastavovat jen dlaně a čekat, co tam přiletí, ale otočit tu ruku dlaní dolů a přidat ruku k dílu, to se nějak nenosí. A tak nám nezbývá, než se zamyslet nad reálnými cíli, které za pomoci obce nebo nás všech jsme schopni dosáhnout.  

Současné zastupitelstvo má reálné plány, jak bude moci obyvatelům  Černík zlepšit jejich život v obci. No a vracím se oklikou na začátek tohoto článku: pokud budou peníze, tak budou i změny. Ale jen čekat, co kde dostaneme, na to my černičtí nečekáme. Umíme se semknout a společnými silami leccos vybudovat.  Aktivita spoluobčanů se nedá měřit penězi. Z toho vyplývá, že obec s aktivními lidmi a omezeným rozpočtem je o mnoho bohatší, než by se na první pohled zdálo.

Do zastupitelstva jsem šla pro to, abych zde hájila zájmy právě černických. Zahrnuli jsme je do cílů volebního programu a budu se snažit ze všech sil, aby byly splněny. Musíme si však určit priority a nechtít vše najednou. Buďme realisté. Například sen paní Lešetické o chodnících v obci je sice krásný, ale kdyby znala všechny zákonné normy a okolnosti týkající se zdejších komunikací, tak by jistě mluvila jinak. Prostě úzké ulice nenafouknete. Jedině, kdybychom přemluvili majitele zahrad, aby ustoupili svým plotem hlouběji do svých pozemků a tím rozšířili ulice. Černíky byly budovány jako rekreační osada s cestami mezi pozemky, tak neočekávejme, že tady bude vše jako ve městě. Ostatní cíle, jako například řešení bezpečnosti na hlavní ulici u zastávky autobusů je samozřejmě prioritou a to nejen mojí.  Stačí se podívat na volební program našeho uskupení „Jdeme dál“.

Mrzí mě, že se najdou lidé, kteří permanentně kritizují, ale sami nikdy nic pro obec neudělali. Z gaučů před televizí se to krásně pomlouvá. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Jsem hrdá na to, že jsem součástí komunity lidí, kteří se srdcem na pravém místě dokáží udělat nezištně něco pro druhé. To mi dodává optimismu, že to vše stojí za to. Křiklouni holt byli a budou, ale my si o nich myslíme své.

Jaroslava Hrubá – členka zastupitelstva obce a Dobrá duše Černík