Z deníku starosty(í)

listopad 2008
7. listopadu – mým nejzamilovanějším obdobím je podzim, rád se dívám na krásně zbarvené listy stromů. Z pohledu starosty se mi ale barvy tohoto podzimu nelíbí, celou republiku ovládla oranžová se silným nádechem červené, ale co naplat, volby jsou volby…
Pamětníci a ti, kdo už měli v dějepise začátek 20. století mají dnešní datum spojeno s komunisty silně zviditelňovanou událostí, velkou říjnovou socialistickou revolucí v Rusku (říjnová revoluce v listopadu….. Ale budiž, oni tam vždy žili v jiném chápání času).
Některé tradice se dodržují už jen z toho důvodu, že jsou zážitkem pro děti a krásné na pohled. Počátek listopadu je ve Zvoli už dlouho ve znamení lampiónového průvodu, na který se děti připravují a moc těší. Paradoxem výše popsaných dvou událostí, které od sebe dělí 91 let, je onen lampionový průvod, který bude právě dnes… Pro mne je úsměvné, jak si s námi kalendář pohrál. Už jsem i slyšel názor: „… úplně mi přeběhl mráz po zádech, když jsem si to spojení uvědomil…“ . Ano, ale v tomto duchu to nikdo nemyslel a našim dětičkám nějaká VŘSR neříká vůbec nic.
Taky se těším, musím na půdě najít lampion…..

10. listopadu – po domluvě s paní ředitelkou jsem v průběhu třídních schůzek navštívil všechny třídy a povídal o spolupráci obce se školou, o připravovaných akcích, o projektech souvisejících s provozem školy (stavba polyfunkčního domu, o plánovaném projektu mateřské školky). Potěšil zájem rodičů, padaly dotazy na bezpečnost dopravy na návsi a před školou a vyskytly se i další, týkající se života v obci (když nepřijde mohamed k hoře přijde hora k mohamedovi...) Součástí povídání bylo i představení kandidáta na nového člena Rady školy – zástupce rodičů (předchozí zástupce rodičů ukončil svou činnost z důvodu odchodu vlastních dětí z páté třídy). Po dotazu, zdali má někdo z rodičů nějaký jiný návrh než námi představená paní Lenka Zimmerová, nebo jestli by nechtěl někdo sám tuto funkci vykonávat se, světe div se, ozval ve všech třídách dost hlasitý smích…… Proč asi –taky jsem rodič docházející na třídní schůzky a každý dobrovolník je přece vítán, ne?..... Nový člen Rady školy byl jednohlasně zvolen….
13. listopadu – V nejbližších novinách sám navrhuji uzavření ulice Březovské v zimním období pro automobilový provoz. Důvody jsou jednoduché – není tam osvětlení, většina autobusů končí na návsi, kolem lesa chodí hodně maminek s dětmi do a ze školy, školky, obchodu, na procházky… Potkáváme tam i cyklisty, turisty, pejskaře. Přes zimu je brzy tma a sám vím, že autu občas dovolíme jet tudy rychleji, než je bezpečno. A v šeru a podzimní či jarní mlze si to koleduje... A opravdu nechci mít před sebou situaci po nějaké havárii: „ …kdyby se to řešilo předtím, nemuselo se to stát…“
Povídal jsem o tom se spoustou lidí a také doma. Manželčina reakce byla pro mnohé odpovědi sumarizující: „Ty ses úplně zbláznil, to přece nejde!!!“ A má připomínka – „Jak rychle tam občas jezdíš? A co když tam jdeš bez auta?“ se setkává s upřímnou odpovědí: „Dávám si pozor, jezdím pomalu. Ale teď jsem toho chodce, blbečka neosvětleného, fakt neviděla...“ Co vy na to?

18. listopadu – jedu na poštu, vystupuju z auta a paní přede mnu bezostyšně odhodí na zem papírek. Vystoupím a podotknu:“Ten papírek jste tady vyhazovat nemusela, ne?“ odpovědí je jen její odfrknutí, proto mi nedá, abych nepoznamenal:“ Však on to někdo sebere a uklidí, že ano?“ Za zády jen slyším „Tssss“. Beru papírek oznamující, že peníze vsazené do Sportky byly vyhozené a uklidím ho do koše. Až je mi líto, že tu paní neznám, s čistým svědomím bych ji jmenoval. Jen mi utkvělo, že měla červenou bundu….
Opět cauza Březovské. Za tmy jsem tudy pomalu projížděl a v lese mne míjí auto, chvilkově mne oslní a já nějak podvědomě šlápnu na brzdu, protože tuším nějaký stín kousek před sebou. Nebyl to stín, ale asi desetiletý chlapec. Jel jsem cca 30 -40 km/hodinu, ale raději nedomyslet, co by se stalo kdyby…. Přestávám tudy za šera autem jezdit úplně.