Obsah

Mikuláš v Černíkách

 

V sobotu 3. prosince 2016 se děti v Černíkách

dočkaly návštěvy Mikuláše, anděla a čerta.

Tentokrát trojice, za zvuku dělobuchů a dýmu, přijela na pozemek zahrádkářů na slavnostně ozdobené Mikulášské káře, kterou řídil čert. Měl na ní zavěšeny pytle, ze kterých strašidelně vykukovaly punčocháčky a ponožky zlobivých dětí. Z káry sršel červený oheň a děti s otevřenými pusami zíraly na přijíždějící vůz. Mikuláš s andělem důstojně z káry kynuli čekajícím.

Všechny děti nakonec našly odvahu a přišly si na pódium vyzvednout mikulášský balíček od slavné, tajuplné trojice. Mnohé z nich měly připraveny písničky či básničky.

V závěru Mikuláš slavnostně rozžehnul Černický vánoční strom, který si děti samy, během čekání na něj, ozdobily vlastnoručně vyrobenými ozdobami. Všem se jejich dílo moc líbilo. Po celou dobu adventu až po Tři krále se budeme moci kochat společně ozdobeným vánočním stromem, na kterém zanechaly svoji stopu všechny zúčastněné děti, a že jich bylo přes čtyřicet!

Fotografie si můžete prohlédnout v sekci Černíky, ve Fotogalerii 2016

Lenka Betincová

Mikuláš, anděl a čert přijíždějí do Černík  na Mkulášské kářeMikuláš rozsvítil černický vánoční strom

Děti s Mikulášem, andělem a čertem

Černická koloběžka - 5. ročník

V sobotu 24.9. 2016, se konal na naší spolkové parcele 5. ročník závodu Černická koloběžka. Počasí nám přálo a vzhledem k reakcím účastníků to byly velmi vydařené závody. Jako již tradičně se soutěžilo v 10 kategoriích, v tomtu ročníku se na start postavilo 64 závodníků. Závod zahájili senioři a seniorky a pak následovaly ostatní kategorie.

V kategorii Open Elite muži, zvítězil Patrik Podhorecký, před Lubošem Klimešem a třetím Tomášem Platilem. V ženské kategorii Open Elite zvítězila Klára Betincová před Janou Hrdličkovou a Dášou Hošnovou.

Soutěžící na stupních vítězů obdrželi medaile, diplomy i věcné dárky. Kategorie Elite i tradiční poháry.

O všechny hladové a žíznivé účastníky bylo postaráno v kiosku, kde se nabízelo občerstvéní všeho druhu zajištěné př. Hrubou.

Výsledková listina Černické koloběžky 2016 k dispozici zde

Fotogalerii této akce naleznete v sekci Černíky/Fotogalerie 2016

prolink zde:  cerniky/fotogalerie-2016/cernicka-kolobezka-5-rocnik/

Těšíme se na další ročník :-)

 

Zapsal Rastislav Betinec

 

 

Taneční zábava ve stylu country s kapelou FO3 & spol.

sobotu 20. srpna 2016 se v Černíkách na spolkové zahradě zahrádkářů konala taneční zábava s živou muzikou. Již potřetí jsme měli možnost poslechnout si písničky, které nám zahrála skupina FO3 a spol. Večer zahájila písničkou, kterou tito úžasní muzikanti nastudovali zvláště pro černické publikum s názvem „Zlaté údolí“.  Publikum se sice, asi z důvodu krásného počasí a práce na zahrádkách, scházelo pomaleji, ale nakonec byly stoly plně obsazeny spokojenými návštěvníky. Zatancovali jsme si a zejména zazpívali mnoho krásných písniček všech různých žánrů. Byl to krásný letní večer strávený se spoustou príma lidí za zvuků krásné muziky. Během večera se spustil několikrát déšť, a tak jak kapela, tak návštěvníci ocenili, že díky novému zastřešení, byli na čerstvém vzduchu a při tom zůstali všichni v suchu.

Akci navštívilo během večera něco ke stovce účastníků. Někteří odcházeli z akce až nad ránem…

Jako obvykle byl vstup zdarma a pořadatelé připravili výborné občerstvení od širokého výběru nápojů včetně gulášku, grilovaných klobás, domácích koláčů s borůvkami a malinami. Za to vše velký dík zejména Jarce Hrubé. Celou akci opět zajišťovali a připravili členové ČZS Černíky v čele s předsedou Rastislavem Betincem. Všem děkujeme!

Zapsala: Lenka Betincová

 

Dětský den v Černíkách

 

sobota 4.června 2016

Nachytat rybičky, shodit plechovky, namalovat obrázek, nosit vodu v děravém kelímku, vylízat misku šlehačky, vypít limonádu metr dlouhým brčkem, přetáhnout lanem soupeře, to všechno musely zdolat a vykonat děti na Dětském dni v Černíkách. Soutěže byly vyhodnoceny a nejlepší závodníci obdrželi diplomy, dárečky, sladkosti. Všechny děti si vychutnaly novou citrónovo - tvarohovou zmrzlinu a další sladké odměny, které průběžně za své výkony dostávaly. Na závěr se ještě soutěžilo v šipkách, což některé malé i dospělé závodníky nadchlo a do pozdních hodin musel Petr Hanzl stále asistovat při této oblíbené zábavě.

Počasí bylo úplně ideální, i když byly hlášeny bouřky a přeháňky, naštěstí se tato předpověď nesplnila. Přišlo přes čtyřicet dětí s rodiči i prarodiči, takže nás tu bylo ke stovce. Jsme rádi, že do Černík našli cestu někteří noví obyvatelé Zvole a okolí. Dorazili i tradiční skalní příznivci černických akcí z Prahy, Jesenice a odjinud. Letos jsme obzvlášť rádi, že tato naše akce obstála v konkurenci fotbalového dne a hrátek ve Zvoli a také karnevalu v Březové.

Občerstvení, o které se postarala Jaruška Hrubá a Láďa Svoboda bylo excelentní. Tradiční domácí štrůdl, domácí bramboráky, grilované klobásky, špízy, to je jen malý výčet toho, co nám nabídli. Akci moderoval předseda ČZS Černíky Rosťa Betinec a pomocníky mu byli: Věrka Podhorecká, asistentky závodů Nikola a Lucka, Alena, Klára a Lenka  Betincovy a Petr Hanzl, který se také staral o hudební doprovod. Na stánku, kromě Jarušky, zákazníky obsluhovaly Jana Hrachovcová a pomáhala jim Vlasta Moščinská. Děti odcházely obtěžkány spoustou dárečků a zážitků a my, organizátoři jsme byli spokojeni z jejich nadšených výrazů tváří.

Děkujeme všem dobrovolníkům z Černík, bez jejichž nezištné pomoci by se taková akce nemohla vůbec uskutečnit a také děkujeme za podporu vedení obce Zvole. Sponzorsky naší akci podpořily společnosti Algida, Staropramen a Pilsner Urquel.

Fotografie si v nejbližších dnech  prohlédnete ve fotogalerii roku 2016, kterou nyní pro Vás připravujeme

Sepsala Lenka Betincová

 

Výlet autobusem Škoda 706 RTO do Lešan

V sobotu 28. května 2016 se ráno v půl osmé ráno sešlo v Černíkách čtyřicet natěšených účastníků výletu do Lešan na otevření sezóny historického vojenského muzea. Necestovali jsme jen tak nějakým obyčejným dopravním prostředkem, ale historickým autobusem Škoda 706 RTO z roku 1969. Jeho řidič Martin Uher nás dovezl nejprve do Týnce nad Sázavou, kde byl 17. celostátní sraz historických autobusů Klubu českých historických autobusů (KČHA) - RTO Klubu. Klub vzniknul v roce 1999 na základě zájmu o legendární autobus Škoda 706 RTO. Je ryze českým klubem, jehož obzor se postupně rozšířil na ostatní autobusy české výroby. Nejrozšířenější značkou je Škoda, následuje Karosa, Praga, Tatra a Aero.

Na týnecké autobusové nádraží se sjelo na čtyři desítky těchto historických skvostů. Nejen autobusy Škoda 706 RTO, z nichž nejstarší pocházel z roku 1965 a jeden přijel dokonce až ze slovenské Bratislavy, ale i Karosy, dálkové, městské, kloubové atd. vyrobené do roku 1986. Sjeli se sem i majitelé motocyklů zn. Manet, k vidění byl i vyšperkovaný nákladní vůz Škoda Liaz. Za doprovodu příslušníků Veřejné bezpečnosti v historickém vozidle VB značky Volha 41 ve žluto bílém provedení a VAZ 2101 se kolona historických vozidel vydala v půl deváté do Lešan. Zde vytvořili jednodenní expozici tamního muzea.

Program pro návštěvníky zahájil v 10: 30 průlet dvou letadel Jas 39 Gripen. Následovalo představení nákladních vozidel zn. Tatra a Liaz. Jednalo se o první československé vozy, které se účastnily rallye Paříž – Dakar v kategorii kamionů. Vůbec první vůz typu Liaz 100.55D, který se závodu účastnil před 31 lety, a dále Tatru, která závodila jako první z Tater před třiceti lety. Tato vozidla předvedla nevídanou show a vzhledem k suchému podkladu na tankodromu se účastníci přehlídky připadali jako na Dakaru. Následně se představila vozidla Tatra 148 v upravené verzi na Track trial.

Poté do areálu vyjela historická vozidla z druhé světové války 16. obrněné pěchoty americké armády, která se podílela na osvobození západních Čech a Plzně.

Od 11 hodin vjely na plochu obrněné transportéry, ať už na kolovém nebo na páskovém podvozku. Návštěvníci shlédly ukázku bojových vozidel pěchoty, německý transportér „Hakl“, americký Halftrack, M8 Greyhound, bojová vozidla BVP-1 a BVP-2 či samohybný protiletadlový dvojkanón vz. 53/59. Armáda České republiky předvedla obrněná vozidla Kajman, Iveco a Pandur. K vidění byly ale i moderní vozy, mezi nimi to byl například americký Hummer.

Přehlídku vozů pak krátce před polednem završila ukázka vojenského cvičení VLTAVA 1966. Jednalo se o největší spojenecké cvičení, které se konalo v druhé polovině šedesátých let a kterého se účastnilo téměř sto tisíc lidí. Ukázku předvedly členové Klubu vojenské historie Československo 1945 – 1990.

Podle mého odhadu se otevření sezóny Historického vojenského muzea v Lešanech zúčastnilo cca deset tisíc diváků, kteří mohli shlédnout i výcvik rakouské císařské armády a další expozice muzea, které jsou tvořeny více než 700 historickými tanky, kanony, motocykly, obrněnými, nákladními a osobními vojenskými vozidly, raketovou technikou, spojovacími a ženijními prostředky a logistickým materiálem pocházející z období od roku 1890 až do současnosti.

Návštěvníci areálu mohli ochutnat různé gastronomické speciality a také ocenili rekonstrukci místních toalet. Domnívám se, že každý, kdo se tohoto výletu zúčastnil, musel být nadmíru spokojen. Po skončení programu se účastníci zájezdu autobusem Škoda 706 RTO plní dojmů vrátili zpět do Černík. Tímto děkujeme Martinovi Uhrovi za zprostředkování tohoto nevšedního zážitku.

Již nyní se těšíme na příští rok!

 

Zapsala Lenka Betincová

Výlet do Osvětimi

O víkendu 9. a 10. dubna 2016 uspořádala parta z Březové, Černík, Vraného a Oleška výlet za poznáním pohnuté etapy historie 2. světové války do polské Osvětimi. Byl to výlet plný emocí a mnozí přiznávali, že cíl a téma výletu bylo obrovskou směsicí pocitů. Tušili jsme, co nás čeká, ale na místě nás to, co jsme uviděli, hodně dostalo, a moc do řečí nám tu nebylo. U vstupu jsme byli rozděleni do dvou skupinek, které každé se ujal česky mluvící průvodce. Nejdříve jsme se prošli táborem Auschwitz I. a poté se autobusem přesunuli do Auschwitz-Birkenau, vyhlazovacího tábora. Procházet se po lágrech, v budovách, kde jsou vystaveny např. dvě tuny lidských vlasů, výrobky z nich, hory a hory bot, oblečení, zavazadel se jmenovkami, osobních věcí, dokumentace, fotografií, dále i po perónu, kam dorazily vlaky s vysílenými pasažéry, vidět trosky obrovských plynových komor, jámy s lidským popelem, to bylo pro mnohé velmi emotivní. Pro mě osobně byl nejstrašnější zážitek vstoupit do plynové komory, na niž navazovala místnost s pecemi na spalování mrtvol. Když nám průvodkyně vyprávěla, že na plácku u této plynové komory byl po norimberských procesech 16. dubna 1947 veřejně oběšen velitel tábora  Obersturmbannführer SS Rudolf Höss, pocítila jsem alespoň nějaké zadostiučinění.

Tato továrna na smrt, byla výsledkem zrůdné fašistické ideologie. Obrovské území, které bylo zabráno polským obyvatelům, kde bylo vybudováno plno budov, dílen, nuzných dřevěných příbytků, plynové komory atd., jen s jediným cílem: vyvraždit co nejvíce lidí, zužitkovat z nich vše, co se dalo, s cílem eliminovat nepotřebné rasy i jednotlivce a ještě na tom vydělat!

Lidé by měli poznat a osobně se seznámit s ponurými stránkami historie. Jen tak se lze poučit a dalším generacím přenést poselství těch, kdo bezdůvodně neskutečně trpěli a zemřeli. Na místě poznat, jak zrůdné mohou být důsledky fanatických nápadů fanatických vůdců. Určitě je dobře, že se tohoto výletu zúčastnili příslušníci mladší generace. A i když bylo hnusné, deštivé počasí, které umocňovalo pochmurnou náladu, byl lágr plný návštěvníků všech generací a mnoha národností. Já bych sem vozila mládež povinně, aby se podívala, kam až může dospět fanatismus a také, aby si uvědomila základní hodnoty života a jeho cenu a priority lidského bytí.

Tento den jsme završili ubytováním v pivovaru Excelent v Rýmařově, kde jsme povečeřeli, absolvovali exkurzi pivovaru a nechali pomalu odplout negativní myšlenky vzpomínek. Druhý den, cestou domů jsme se ještě zastavili ve Zvoli u Mohelnice, kde jsme si za laskavého dovolení majitele prohlédli soukromou sbírku vojenské techniky z doby druhé světové války. Jednalo se o desítky strojů americké armády, wermachtu, rudé i československé armády. Nebýt takových nadšenců, jako je tento majitel sbírky, skončila by historie na hromadách šrotu.

Na závěr bych chtěla za všech 48 účastníků moc poděkovat pořadatelům Martinovi Uhrovi, Radce Ryndové a Rastislavu Betincovi.

Níže jsou uvedeny základní informace o vyhlazovacím táboře:

Auschwitz-Birkenau - německý nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor (1940–1945).

Tábor byl Německem zřízen na základě příkazu Heinricha Himmlera ze dne 27. dubna 1940. Prvním velitelem tábora se stal Rudolf Höss. Původně byl tábor určen pro Poláky (inteligence, odbojáři), ale v létě roku 1941 nacisté rozhodli, že právě zde dojde ke konečnému řešení židovské otázky (Holokaust). Většina obětí byla zavražděna v plynových komorách areálu Auschwitz II plynem Cyklon B. Smrt ostatních byla způsobena systematickým hladověním, nucenými pracemi, absencí zdravotní péče, individuálními popravami a pseudolékařskými experimenty. Své experimenty na lidech, hlavně dětech, zde praktikoval doktor Mengele.

Koncentrační tábor Auschwitz sestával ze tří oddělených táborů, které byly římskými číslicemi označeny jako Auschwitz I, II a III. Auschwitz I, jenž byl původním koncentračním táborem, sloužil jako administrativní centrum celého komplexu a za dobu jeho existence v něm nalezlo smrt na 70 tisíc lidí, převážně etnických Poláků a sovětských válečných zajatců. Auschwitz II (Birkenau) byl vyhlazovacím táborem (Vernichtungslager), ve kterém zemřelo nejméně 960 tisíc Židů, 75 tisíc Poláků a přibližně 19 tisíc Romů (Cikánů). Birkenau byl největším nacistickým vyhlazovacím táborem. Auschwitz III (Monowitz (Monowice)) sloužil jako pracovní tábor. V roce 1947 založilo Polsko k uctění památky obětí muzeum na místě prvních dvou táborů. Ročně projde branou s nápisem „Arbeit macht frei“ („Práce osvobozuje“) cca 700 tisíc návštěvníků.

Vchod do tábora v Birkenau je tvořen vstupní branou, kterou byly do tábora v květnu 1944 přivedeny koleje, po nichž do tábora přijížděly transporty s lidmi. Nad vstupní branou byla vystavěna věž, ze které byl rozhled na celý areál tábora a na rampu, kde probíhala selekce vězňů na schopné a neschopné práce.

První stavby, které na území tábora v Osvětimi vyrostly, byly cihlové domy. S následujícími transporty se ale tábor rychle rozrůstal a vyvstala potřeba rychle stavět další a další „ubytovací“ kapacity, což vedlo nejprve k využití koňských stájí a poté k výstavbě dalších dřevěných staveb. Dřevěné baráky byly extrémně nevhodné pro život, mezerami mezi prkny v zimě prostupoval chlad a v létě se stávaly výhní. Tábor se dělil na několik menších částí – mužský, ženský, terezínský rodinný, maďarský židovský a cikánský tábor.

Po okraji obytných bloků se nacházela hygienická zařízení, která se sestávala z latrín a umýváren. V zadní části tábora byly vystavěny 4 plynové komory, ve kterých byli hromadně zabíjeni lidé z příchozích transportů, ale také nemocní vězni, u nichž se nepředpokládal rychlý návrat do práce.

Krematorium II. a III. mělo převlékárny a komory umístěné pod zemí. Po schodech sestupovaly oběti do převlékárny, kde odložily oblečení a nahé pak vstupovaly do plynové komory. Jednalo se o betonovou kobku, která byla propojena větracími komíny s povrchem, kam vhazovali vojáci SS vraždící plyn – cyklon B. Další místnosti se pak zaměřovaly na zužitkovávání mrtvých (odebírání zlatých zubů, vlasů atd.) a jejich likvidaci ve spalovacích pecích tzv. krematoriích. Během času se pro uklidnění vězňů přidaly ke vchodu nápisy uvádějící, že se jedná o sprchy, v komoře byly atrapy sprch a vězňům bylo vojáky SS dokonce rozdáváno mýdlo před vstupem do komory.
Vedle krematoria se nacházely jámy, do kterých se vysypával popel spálených lidských těl.

Ke konci války bylo jasné, že postupující Rudá armáda během svého postupu osvobodí i oblast okolo Osvětimi, což přimělo nacisty jednat a pokusit se zahladit stopy zločinů. Před jejich odchodem byla krematoria a plynové komory vyhozeny do vzduchu (demontovány). Obytné bloky byly i s lidmi uvnitř zapáleny a podle celkového plánu měl být celý tábor srovnán se zemí. Díky rychlému postupu Rudé armády však nebyl celý záměr uskutečněn a tak byly vypáleny jen některé části tábora.

27. ledna 1945 byl tábor osvobozen vojáky Rudé armády (60. armáda 1. Ukrajinského frontu). V kmenovém táboře, Březince a Monowicích se osvobození dočkalo přibližně 7 000 vězňů, dalších asi 500 se nacházelo v okolních pobočných táborech. Nacisté před osvobozením tábora odeslali přes 58 000 lidí na nucené práce do Říše.

Ve všech táborech KL Auschwitz-Birkenau zemřelo nejméně 1,3 miliónu osob, z nichž bylo:
•    960 000 Židů
•    70 000–75 000 Poláků
•    21 000 Romů
•    15 000 sovětských válečných zajatců
•    10–15 000 vězňů jiných národností (mj. Bělorusů, Rusů, Ukrajinců,

      Čechů, Slováků, Jugoslávců, Francouzů, Němců, Rakušanů atd.)


Zapsala: Lenka Betincová