Navigace

Obsah

 

Dobré duše Černíků

 

Jaroslava  Hrubá Jarka Hrubá

Když jsme se do Černíků chtěli stěhovat, sbírali jsme informace o místě, kde jsme se chtěli natrvalo usadit. Pokud sháníte informace o této osadě obce Zvole, dříve, či později narazíte na jméno Jaroslava Hrubá.  Provozuje obchůdek s potravinami a se smíšeným zbožím v Černíkách, kde mimochodem žasnete, co všechno zde lze sehnat. Jarka, jak jí zde hodně lidí zná, sbírá veškeré historické podklady o osadě a jejích obyvatelích. Pro webové stránky osady Černíků shromáždila mnoho historických podkladů a fotografií. Stará se o novodobou kroniku osady a v roce 2006 se stala členkou zastupitelstva obce Zvole za osadu Černíky. Je to neúnavná osůbka, která je dobrým duchem současných Černíků. A samozřejmě jí můžete najít ve výboru jediné aktivní organizace působící v Černíkách a to základní organizaci Českého svazu zahrádkářů, kde vykonává funkci pokladníka, kterou vzala pevně do rukou. Přezdívá se jí z legrace Kabrhelová, či Kalousková, ale kdo chce mít pořádek ve financích, tak její aktivity a pečlivost a důslednost určitě ocení.

Neváhá obětovat spoustu svého volného času aktivitám kolem osady i obce Zvole. Pouští se s bojovností jí vlastní do různých aktivit, jen aby lidem kolem ní bylo co nejlépe. Pokud něco potřebujete a obrátíte se na ní, určitě bude hledat cestu, jak vám pomoci. Je to prostě dobrá duše Černíků, na kterou se můžete s důvěrou vždy obrátit. A nečekejte žádného suchara!  S Jarkou je i spousta legrace a je to úžasný, empatický a obětavý člověk.

 

autorka příspěvku: Lenka Betincová 2011       

 

 Emil Toman      

             Emil Toman                                                  

 V Černíkách najdete jen málo obyvatel, kteří by neznali jméno Toman. Starší generace si jistě vzpomene na Bohumíra Tomana. Ten jakožto dlouholetý člen Českého svazu zahrádkářů vykonával funkci pokladníka. Nikdy nechyběl u aktivit, které zahrádkáři pořádali pro své členy i ostatní obyvatele. Na pozemku ČZS jste se s panem Bohumírem mohli pravidelně setkávat při nákupu zeminy, briket či půjčování různých strojů a nářadí.

Já ale chci v tomto článku psát hlavně o jeho synovi: Emilu Tomanovi.
Emil má se svou manželkou Dášou čtyři děti. Po léta rodinka pravidelně vyrážela z Prahy na chatu Tomanů do Černík, kde trávili společné chvíle. Jen u toho však nezůstalo. Emil v roce 2004 dostavěl vedle chaty svých rodičů rodinný domek, kam se nakonec „mladí“ Tomanovi přestěhovali. V listopadu téhož roku pan Bohumír zemřel. Emila tehdy oslovil předseda ČZS, jestli by nepřevzal otcovu funkci. Od tohoto roku se aktivně zapojil do činnosti tohoto sdružení. V současné době je aktivním členem výboru, stará se o členskou základnu, vede evidenci příspěvků a osobně vybírá peníze na členské známky. Každou sobotu můžete Emila potkat na parcele zahrádkářů při odběru železného šrotu a pravidelně na jaře zařizuje odběry a testování vody z našich studní. 
Emil Toman plně odpovídá termínu „DOBRÁ DUŠE“. Je to člověk hodný, dobrosrdečný, ochotný, spolehlivý a velmi pracovitý. I když se s ním život občas nepáral, starosti a překážky zvládá s obdivuhodným nadhledem a se svým specifickým smyslem pro humor. Emil nejen že jako organizátor nikdy při veřejných akcích sdružení v Černíkách nechybí, ale zároveň je ve skupině vždy nepřehlédnutelnou tváří. Velmi si ceníme jeho pomoci a úsilí, které do těchto aktivit vkládá. Je to prostě „NÁŠ EMAIL“, kterého si tu všichni pro jeho lidské kvality vážíme.
  autorka příspěvku: Lenka Betincová 2012     

 

Věra Krejčová     

          Věra Krejčová                                                  

Když jsem letos přemýšlela o dobré duši, okamžitě mě napadla naše oblíbená „babča“ Věra Krejčová. Obdivuji tuto drobnou, ženu, která Vás překvapí svojí silou, zejména vnitřní.

Věra Krejčová, rozená Bohmanová strávila své mládí v Černíkách se svou sestrou Miluší. Rodina Bohmanova zde postavila rekreační chatu. Holky trávili volný čas v místní partě dětí a znají tu tedy všechny starousedlíky. Věra se svým manželem chatu zdědili a stále zvelebovali nejen chatu ale i zahradu.

Před několika lety Věrka bohužel ovdověla a ocitla se na životní křižovatce. Rozhodovala se o tom, kde strávit zbytek života. Blízcí jí odrazovali, od rozhodnutí odstěhovat se natrvalo do Černík. „Co tam budeš dělat? Vždyť se ukoušeš nudou, no a starost o barák, o zahradu na stáří…. Rozmysli si to, není to moc dobrý nápad“, slyšívala od nejbližších. Nicméně se rozhodla. Udělala velké životní rozhodnutí, čáru nad životem v Praze, nadechla se a odstěhovala se do Černík natrvalo.

Když se mi svěřovala, tak říkala: „Leničko, víš, jak je tu náročný a plný život? Ráno vstanu, nasnídám se, něco poklidím, něco udělám na zahradě a spěchám na jedenáctou dopoledne na „schůzi“ do krámu k Hrubým. (Zde se pravidelně schází při kafíčku, pivku či něčem jiném místní komunita lidí, kteří proberou aktuální dění nejen v obci, ale i důležité věci, co hýbou Českem či celým světem, proberou se nemoci, vaření, děti atd.). No potom oběd, trochu si odpočinu, pak něco dělám a najednou, hele, ono je před pátou. Musím do krámu na schůzi od pěti hodin. (Podotýkám, schůze trvá tak hodinku, někdy i déle) No a pak je večer, který vyplňuje dcera Věra i vnuk Patrik a je stále co dělat. Já se prostě tady nestačím nudit J Každou sobotu i neděli nějaké aktivity v rámci místních zahrádkářů. No a samozřejmě, dům, zahrada atd…

No a jak známe Věrku my? Je pevným kamenem a nedílnou součástí místní komunity starousedlíků. No a co navíc. Je to velmi obětavá, pracovitá osůbka, bez které by se žádná akce v Černíkách neobešla. Je fakt, že Věrka patří mezi ty lidi v pozadí, kteří zajišťují akce „zezadu“ a moc si jejich práce vážíme. Bez řečí se ujme například umývání nádobí při náročných akcích, na všech brigádách je mezi prvními. Pleje, seká, kope, uklízí, pomáhá při přípravách občerstvovacího stánku a tak dále.  Její elán a energii bychom jí mohli závidět.  Každou chvíli nás překvapí i nějakým svým kulinářským uměním. My jí máme v Černíkách moc rádi i pro její humor. Nezkazí žádnou legraci. Věra dokáže být velmi upřímná a říci si a prosadit svůj názor. Je to bojovník za správná pravidla ve všem.  Velmi si této vlastnosti u ní vážíme. Je to někdy odvaha se ozvat, ale Věrce nikdy nechybí.

I když se život s ní někdy moc nemazlí, zvládá problémy s nadhledem a všichni ji obdivujeme pro její elán, pracovitost i poctivost ve veškerém jednání, ale i její humor, laskavost i dobrotivost.

Jisté je, že mezi Dobré duše Černík určitě Věra Krejčová pro svoji skromnost, obětavost, pracovitost, ale i odvahu patří. Přejeme jí pevné zdraví a hodně elánu do dalších let.

autorka příspěvku: Lenka Betincová 2014  

 

 

Rastislav Betinec    

             Rastislav Betinec                                                 

Do roku 2010 byl můj život v Černíkách poklidný. Prodávám zde, ve svém obchůdku potravin na hlavní černické ulici. Hodně lidí z Černík a okolí znám právě jako své zákazníky, se kterými se pravidelně setkávám. Jako na každé vsi se zde dozvídáte, kdo se odstěhoval, kdo zase přistěhoval, kdo se narodil, kdo omarodil nebo zemřel, kdo potřebuje sehnat nějakého řemeslníka atd. V Černíkách není hospoda, tak se lidé scházejí na kus řeči u obchodu. Máme tady velký svaz zahrádkářů s překrásnou spolkovou zahradou, která se využívala jen při výročních schůzích ČZS.  Zde se scházeli skoro všichni černičtí obyvatelé, dostali párek, pivo, kávu, zákusek, zaplatili příspěvky na další rok, poslechli si zprávu z výboru zahrádkářů a šli domů. Na začátku prázdnin se konal dětský den, uprostřed prázdnin vystoupila hudební skupina Flám. To bylo asi vše, co se na zahradě konalo. Přes léto, o sobotách dopoledne jste sem mohli odvézt starý kovový šrot.

V říjnu roku 2010 se nastěhovala do Černík rodina Betincova. Postupně se tato rodina stala nedílnou součástí černické komunity starousedlíků.

Rastislav Betinec, hlava rodiny, se velmi živě zajímal o dění v obci a ihned se zapojil do veškerých aktivit. V červnu 2011 se stal předsedou ČSZ Černíky.  Od té doby se změnila spousta věcí nejen na spolkové zahradě ČZS, ale i v životech osadníků Černíků. Rosťa umí zmanipulovat lidi na brigády ke zvelebení prostor spolkové zahrady. Vymýšlí, organizuje i moderuje spoustu společenských a sportovních akcí pro Černíky a Zvoli (až osm akcí do roka). To vše na úkor svého volného času. I přes své mimořádné pracovní vytížení u Policie ČR si vždy nejde čas na veřejnou práci pro místní ČZS.  Je to člověk sympatický, pracovitý, dobrý organizátor, každému pomůže, ve společnosti je oblíbený, jo a je i hezký - tak holky bacha na něho! Budu ráda když mu tato energie a nadšení vydrží co nejdéle.

Jsme rádi, že se tato „naplavenina z Prahy“ stala takovou „Dobrou duší“ Černík, a že se snaží, aby život v Černíkách byl pro všechny stále fajn.

autorka příspěvku: Jarka Hrubá 2014